Kolář David
Mým koníčkem je „šotoušství“.
Šotouš v překladu znamená fanoušek kolejové dopravy, ať už se jedná o vlaky, metro nebo i tramvaje. Celý koníček má dvě stránky, ta první je cestování do různých koutů naší země, poznávání nových míst a druhou stránkou je sledování novinek železnice, učení se nových drážních předpisů a všeho toho, co umí a zná běžný zaměstnanec drah
Dostal jsem se k tomu, když mi bylo 6 let. Děda byl nádražák a mě bavilo s ním cestovat, nahlížet do depa a podobné aktivity. Proto jsem se začal o to víc a víc zajímat a zjišťovat si nové věci. To mi vydrželo dodnes.
Dnes už jsem si hodně rozšířil svůj obzor, většině věcí rozumím, mám za sebou spousty projetých kilometrů a spoustu zážitků. V dnešní době máme v České republice různé dopravce, státní dopravce České dráhy a soukromého dopravce, např. RegioJet, LeoExpress, Arriva atd. Mým favoritem jsou jednoznačně České dráhy, mají své chyby, ale pro cestovatele a fanoušky je to nejlepší dopravce v naší republice, protože díky nim se dá dostat opravdu všude. V Česku je nejkvalitnějsí vlak SuperCity Pendolino, který zajišťuje nejrychlejší spojení mezi Prahou a Ostravou za 2 hodiny a 53 minut.
Letos o prázdninách mi konečně vyšel čas na to, abych vyzkoušel to, co jsem dřív nestihnul. Celkově mi cestování zabralo 14 dní cestování, z toho 11 nocí strávených v samotném vlaku, navštívil jsem hromadu českých měst, pohraničí Slovenska, Polska a Německa a poznal spousty nových míst. Vyzkoušel jsem si cestu přes celou republiku ve vlaku Pendolino, přesně úsek Bohumín-Františkovy Lázně s délkou spoje 590 km. Navštívil jsem hromadu měst a vesnic jako třeba Františkovy Lázně, Cheb, Plzeň, Znojmo, Zlín, Osoblaha, Bohumín a další.
Také jsem měl možnost využít noční vlaky, ale ty z důvodu bezpečnosti příliš nedoporučuji. V každém přípdě se můžete spolehnout na pravidelnou kontrolu ze strany vlakového personálu a policie. Za prázdniny jsem najezdil 10092 km v hodnotě 17.129,- Kč, ale já jsem ve skutečnosti utratil za jízdenku pouze 1.000,- Kč. Na školu v Horkách jsem přestoupil z učiliště z Lanškrouna v únoru 2014. Začátky sice byly trochu těžší, jelikož jsem dělal přezkušovací testy, ale díky ochotě učitelů jak na praxi, tak i na teori se podařilo testy úspěšně splnit a já byl rád, že jsem se dostal zrovna sem. V současné době jsem ve třeťáku a nelituji toho, že jsem sem přišel. Zemědělci jsou super a já děkuji těm, díky kterým je ta škola ještě lepší.
