Jan Fridrich
SOU Horky nad Jizerou jsem navštěvoval v letech 2007-2010. Vystudoval jsem zde obor kuchař-číšník. Někdo by se mohl zeptat: “Co ti tato škola vlastně dala?“ Na to mám pouze jednu odpověď. „Velmi mnoho!“
Jako student jsem si to vlastě vůbec neuvědomoval. Ale musím přiznat, že nás zde připravili opravdu skvěle. Jak po stránce praxe, tak i kvalitou výuky ve škole. Jsem opravdu moc rád, že jsem studoval právě na tomto učilišti. Velmi často vzpomínám na řadu skvělých učitelů.
Úplně si vybavuji první hodinu praxe, když jsme měli začít s prvním vařením. Náš pan mistr začal krájet cibuli. Všichni zírali s otevřenou pusou a říkali, co je to za „boha“, co to dělá? A to byl asi vlastně můj kuchařský start. Řekl jsem si, že to taky dokážu a začal doma krájet vše, co šlo. Pokoušel jsem se vařit různá jídla, která se zpočátku vlastně ani jídlu nepodobala.
Hned v prvním ročníku jsem měl velké štěstí a mohl jsem se účastnit stáže v Tatrách. Na 3 týdny bylo naším domovem Štrbské Pleso. Bylo zde nádherně. Ať už práce na místní kolibě nebo volný čas trávený na sjezdovkách.
Díky škole jsem se dostal dvakrát na Ples hradní stráže, kde jsme obsluhovali mnoho známých osobností. Účastnil jsem se několika rautů v Praze, v Městském divadle v Mladé Boleslavi, mezinárodní výstavy psů a nespočet akcí ve školní vinárně nebo v okolí školy.
Ve třetím ročníku jsem si mohl udělat somelierský kurz za zlomek ceny než bych zaplatil nyní a kurz studené kuchyně.
Po škole jsem 2 roky pracoval jako pizzař. Po té jsem nastoupil do Restaurace u Měšťáků v Mladé Boleslavi jako kuchař, a tím začala má kuchařská kariéra. Měl jsem tu čest pracovat se skvělými kuchaři, kteří se mnou měli velkou trpělivost a učili mě profesionálně vařit. A s upřímným srdcem musím přiznat, že to se mnou opravdu neměli jednoduché. A tak jsem se postupně stával „kuchařem“.
Najednou mi začali volat majitelé různých hotelů a restaurací po Mladé Boleslavi a já ve svém volnu chodil pomáhat, kam to jen šlo. Musím přiznat, že jsem „obešel“ mnoho podniků a všude se něčemu přiučil.
Myslím, že správný kuchař by se měl stále učit něčemu novému, sledovat novinky a posouvat se dál.
Po 5 letech u Měšťáků a lítání po různých brigádách, s minimem volna, spíš skoro žádného, mi kamarád ukázal inzerát na práci kuchaře v Motorlandu Bělá p. B., pro ŠKODA Motorsport -Rallye WRC. Hledali profesionálního kuchaře mluvícího anglicky a německy. „Já?“ „Ne, ani jedno nesplňuji, to nedám, jsem rád, že mluvím česky.“ Ale zkusil jsem to. Po dvou sezeních jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. Rok a půl jsem pracoval v Motorladu, jezdil po závodech WRC, jak v ČR, tak ve světě. Dělal jsem osobního kuchaře jezdcům a spolujezdcům, kteří musí mít speciální stravu. Bylo to něco krásného, bydlení po hotelech, moře, auta a hostesky… Ve volnu, kdy se nejelo WRC, jsem jezdil dělat catering do Mostu na autodrom, kde se dělaly testovací jízdy pro Ferrari, Maserati a plno dalších luxusních automobilek. Několik mezinárodních závodů kamionů, okruhových aut a všeho, co voní benzínem. Akce byly vždy na vysoké úrovni. Mezinárodní závody, vždy nad 700 VIP hostů. Tak si asi každý dokáže představit, jak to vypadalo v improvizované kuchyni, postavené ve stanu podél okruhu. Vždy ve složení 3 kuchařů a asi 10 brigádnic.
V půlce července tohoto roku mě oslovili manželé Prouzovi, majitelé parostrojního pivovaru v Lobči, abych jim zde pomohl otevřít restauraci. Záměr se povedl a já zde nyní pracuji jako šéfkuchař.
Ve svém volnu se věnuji cateringu, který dělám sám. Dělám svatby, rauty a různé rodinné či firemní oslavy. Tato práce mě velmi baví, vaření je prostě mou srdeční záležitostí.
