Zaměstnanci horeckého zámku hosty na zámku Lobeč
Prodloužený zářijový víkend, díky svátku sv.Václava, jsme strávili tentokrát v krajinné rezervaci Kokořínský Důl a na zámku v Lobči a přilehlém okolí.
Dne 27.9.2018 jsme se navečer setkali u společného, nádherně prostřeného stolu v zámecké jídelně. Současná majitelka, paní Šimonková, nás nejen vřele přivítala, ale zároveň nám představila své vyobrazené předky z obrazů zdobících jídelnu. Po výborné večeři jsme ve společném setkání pokračovali přátelským posezením v prostorách zámecké vinárny, kde si každý dopřál k popíjení při družných debatách právě to víno, které ho zaujalo a zpříjemnilo zábavu, jejíž atmosféru umocňoval oheň z otevřeného krbu a vstřícnost obsluhujícího personálu. O to víc nás zahřálo i to, že kvůli nám, na zámek dorazil náš absolvent Vítek Volprecht, který mj. zájemcům nabídl prohlídku zámeckých sklepů s výkladem.
Sváteční den sv.Václava jsme strávili za nádherného počasí na cestách a mnozí poprvé mohli navštívit hrad Kokořín, vychutnat si dobrý oběd v Ráji, anebo lehkou turistikou navštívit pískovcový útvar Pokličky s nedalekým bludištěm. Někteří z nás strávili velmi poetické odpoledne ve Mšeně a ve vyhlášené cukrárně, za doprovodu prvorepublikového jazzu, si pochutnali, např.na skvělém domácím štrúdlu a pak navštívili architektonický klenot z 30.let, koupaliště Mšeno, vybudovaný ve stylu art deco.
A to by nebyl učitelský zájezd, aby nebyl přímo nabitý poznávacími zážitky a setkáními. Sváteční takřka již podvečer jsme strávili v parostrojním pivovaru v Lobči a byť byl výklad současného majitele takřka dvouhodinový, závěrečná ochutnávka tradičních i originálních piv byla všem naslouchajícím vytrvalcům skvělou odměnou.
Na Lobči jsme poté zasedli k večeři v podobě zvěřinové lahůdky a již jsme spěchali na hrad Housku a jeho noční prohlídku. Jelikož jsme všichni bez úhony zdolali nástrahy zámku, často v průvodcích označovaného jako Brána do pekel, odcházeli jsme s lehkou připomínkou pana kastelána, že zdaleka ještě nemusí být všemu konec. A o tom jsme se mohli vzápětí přesvědčit během jízdy zpět. Tajemné hradní síly mají velký dosah a v podhradí předvedly, co dovedou. Z benzínové nádrže mikrobusu nečekaně uniklo mnoho desítek litrů paliva, a náš busík voněl, jak otevřená benzínová nádrž.
O tom, že právě cestující osazenstvo tvořilo silné a zdravé jádro výletu svědčí, že vtip a humor nás nepřešel ani při představě pekelných plamenů, či varianty, že možná půjdeme na vzdálený zámek noční tmou pěšky. A klid a řidičské dovednosti pana Sedláčka byly jen závěrečnou tečkou tohoto dobrodružného výletu.
Kdo chtěl, mohl si ještě posedět u hřejivého krbu, tentokrát v zámecké jídelně a kdo chtěl ještě více, podnikl neplánovaný noční výlet k domku E.Štorcha, nedaleko zámku.
V sobotu,29.9., nás přátelská atmosféra neopustila, mnozí kolegové, kteří dorazili na tuto akci, vzali ochotně do svých aut kolegy, kteří nemohli odcestovat nepojízdným minibusem.
Co říci závěrem? Měli jsme se vpravdě zámecky. Díky organizaci Jany Huzilové a jejím přátelským až osobním vztahům s osobnostmi, které nás provázely ať už na lobečském zámku, v pivovaře či na Kokoříně nebo na Housce, panovala všude přátelská a vstřícná nálada.
Naše „Huzilka“ , ač sama nemocná, už „jen“ mohla dohlížet na zdárný průběh celé akce, a tak jí přejeme, aby dál úspěšně pokračovala ve svých aktivitách spojených s touto divokou krásou v oblasti Kokořínska a přitom nedaleko Mladé Boleslavi.
P.S.A to by nebyla Jana, aby nepokračovala dál neúnavně v cestování a organizování. Já mělo to štěstí a strávila s ní další krásný den v kokořínské krajině a posléze na hradě Stránov a zvěřinových hodech, ale to už je, přátelé, jiná kapitola….
Za všechny účastníky výletu zapsala Olga Janičatová